Ne, není žádné výročí nebo jinak významné datum, je jaro a uklízí se všude. Trochu tady uklízím každý rok. To místo si to zaslouží. Z topolů přes zimu vždy napadá velké množství větví a jejich listí na jaře tvoří doslova krustu. V roce 2009 jsme s hasiči kříž rozebrali, vykopali a vybetonovali nový základ a kříž znovu sestavili. Kříž totiž zvedaly kořeny topolů a hrozilo jeho zřícení.
Každý kříž má svůj příběh, ale většinou ten příběh neznáme. Příběh Vaňkova, nebo taky jak se dřív říkalo Bílého kříže je ale popsán v kronice. Ti starší ho znají a pro ty mladší ho zde připomenu. Kříž postavili rodiče svým synům, kteří padli v první světové válce.
Bratři : Vaněk František a Vaněk Alois, synové Františka Vaňka, rolníka v Beneticích čís:11, František padl 26.10.1914 v Haliči, (Území dříve nazývané Halič se nachází ve východní Evropě a je rozděleno mezi dnešní Polsko a Ukrajinu. Historicky byla Halič součástí Rakouska-Uherska jako Království haličské a vladiměřské) a Alois, nar. 26.6.1895 v Beneticích, zemřel v ruském zajetí 13.5.1917. Oběma svým synům postavili rodičové Anna a František Vaněk kříž na svém pozemku parc. čís. 481 u silnice k Bochovicím. Ztrativše tak oba syny byli nuceni Vaňkovi postoupiti dům čís. 11 svému synovci Aloisu Vaňkovi z Čechtína, neboť syn, kterýž jim ještě zůstal, Josef Vaněk, rodák Benetický, jest knězem katolickým a t.č. farářem v Pavlicích. Alois Vaňek se v té době stal nejmladším hospodářem v Beneticích. -jv-
fotoalbum zde
