To určitě většina z vás zná. Po cestě do práce, za nákupy, na návštěvu. Prostě, ať jedete kamkoli a zvláště na silnicích nižších tříd, koukáte zpoza kterého stromu, křoví nebo kde jen tak z pole vběhne do silnice nějaký zajíc, srna a často i divočák. Už i jelen a jezevec mi vstoupili do cesty. O kočkách a liškách ani nemluvě. A znáte ten vtip? O tom, jaký je rozdíl mezi srnou a příslušníkem? Prý žádný. Celou dobu schovaný a najednou vstoupí do cesty 🙂 Ale o tom psát nechci. Život je plný překvapení. A někdy je to málem na zástavu srdce. Takové překvápko jsem zažil dnes po cestě domů. Ještě teď mám oči jak vůl před kopcem. Něco po třetí hodině odpoledne. Notoricky známá silnice. Jezdím tudy denně. Kousek za Třebíčí, při průjezdu lesem – Dubiny – kříží silnici lesní cesta, žlutá turistická, nazývaná Třebíčský okruh. Po levé straně ve směru od Třebíče se lesní cesta ještě rozděluje na dva směry a je tam dost místa na zaparkování několika aut. Taky se tam hodně kácelo. Místo je dost využívané k procházkám, venčení psů apod. Právě proto tudy jezdím pomaleji a ze zvýšenou opatrností. Ode dneška ale tudy pojedu asi krokem. Dojíždím k místu křížení. Žádné zaparkované auto, žádný pohyb. Trochu jsem pedálem plynu pobídl motor k většímu výkonu ale vzápětí zprudka na brzdy. Z levé strany na silnici doslova vylítla běžkyně. Štíhlá blondýna s tupým sestřihem. Nevím jestli měla v uších sluchátka, vím jen že se ani nerozhlédla. S pohledem upřeným přímo před sebe přeběhla svižným tempem silnici mě přímo před kapotou. Ani se neohlédla a aniž by zpomalila zmizela za ohybem cesty z dohledu. Tak nevím, byla si jen zaběhat, utužit fyzičku? Či snad ze sebe potřebovala dostat nějaký stres? Na mě to zapůsobilo dojmem, že myšlenkami je úplně jinde a ani neví kudy běží. Běh je dobrý způsob, jak si vyčistit hlavu. Ale jen když vnímám kudy běžím a snažím se nemyslet na starosti. Kolik chybělo a tahle paní už mohla mít po všech starostech a ze mě mohl být vrah. Lidi, dávejte na sebe větší pozor. -jv-