Před léty, už ani nevím kdy se mi dostala do rukou knížka Národní školství na Náměšťsku nad Osl. a Třebíčsku. Udělal jsem si z ní několik skenů s tím, že se na to později podívám. Právě, to později 🙂 Včera jsem procházel svoje archivy a na ty skeny narazil. Knížka je z roku 1926 a velmi stručně popisuje obce mající ve své správě školu a jejich stav v uvedených okresech. Pojďme se tedy podívat, co se tehdy psalo o Beneticích a Horních Vilémovicích. -jv-
Jednotřídní obecná škola v Beneticích.
Část školská. — První učitel v Beneticích se připomíná v r. 1784 František Fuchs, zámečník z Kamenice. Roku 1788 byl zde ustanoven učitelem Martin Klement, „der erste geprüfte und wirklich in der Lehrmethode fähig“ (první vyzkoušený a skutečně schopný v metodě výuky). Obec neměla vlastní školní budovy do roku 1820. Toho roku byla postavena škola za školního dohlížitele Františka Doležala a učitele Martina Deabise. Stojí až do dnešních dob a byla opravami dosti změněna. R. 1852 byl dán do učírny místo dřevěného stopu klenutý, jenž je zde dodnes. V bytu učitele jest strop palachový. Zařízení postupně doplňováno, případně zničené části budovy, třídy a bytu obnovovány.
První protokol o ustavení zdejší školy jest ze dne 15. října 1788, sepsaný za přítomnosti krajského komisaře Leopolda Hörmanna, hraběte Františika Arnošta Hašlera, učitele Martina Klementa a zástupců obcí. Škola jest uprostřed osady mezi silnicí a rybníkem, Stavěna je z kamene. Mezi budovou a silnicí je přes (tři metry široký dvorek. Před okny učírny je zahrádka. Třída je vlhká a nemnoho světlá, jelikož okna jsou malá, tři obrácena k sv. a dvě k sz. Druhou část budovy zabírá byt učitelův. Kuchyně a přilehlá světnice jest velice tmavá. Stěny bytu jsou metr od podlahy vlhké. škola má letní tělocvičnu, letos nově zřízenou. Voda se donáší z obecní studny, vzdálené asi sto metrů. Pomůcek bývalo ve škole málo. Poslední dobou byly věnovány větší obnosy na pořízení nových map a pomůcek přirodozpytných. Knihovna učitelská a žákovská jsou celkem dobré. Knihovny a pomůcky jsou umístěny ve třídě ve dvou skříních. O zakoupení lékárničky se jedná.
Koncem školního roku 1924—25 navštěvovalo školu 19 chlapců a 17 děvčat, celkem 36 dětí. Počátkem roku 1925—26 bylo zapsáno 20 chlapců a 17 děvčat, celkem 37 dětí. Loni byli všichni náboženství římsko-katolického, letos dva jsou vyznání evangelické českobratrské Návštěva školy jest dobrá. Zdravotní stav žactva jest rovněž dobrý. žákovské střádání jest zavedeno od roku 1924. Žáci ukládají si úspory na vlastní knížky do Městské spořitelny v Třebíči. Po více než dvacetileté přestávce odešli počátkem školního roku 1924—25 tři hoši do gymnázia v Třebíči a jedno děvče do měšťanské školy v Třebíči. Měšťanskou školu vychodilo devět bývalých zdejších žáků. Po vychození školy se věnují hoši nejvíce řemeslu, méně jich zůstane doma při zemědělství. Na škole působí Antonín Polák, zatímní správce školy a Růžena Boumová, učitelka žen. ručních prací. Náboženství římsko-katolickému vyučuje místní farář Antonín Krpoun. Od r. 1914 do r. 1923 tudíž za 9 let se zde vystřídalo 19 učitelů. že tímto střídáním škola velmi trpěla je samozřejmo. Za nynějšího učitele bylo zakoupeno za 1000 Kč učebních pomůcek, nově postavena letní tělocvična, objednána školní lékárnička, zavedeno systematické střádání žactva, veškero žactvo je pojištěno proti úrazu, sdělán program místní školní rady pro její funkční období vzhledem k opravám a vybavení školy.
Učitel Antonín Polák jest důvěrníkem okresní péče o mládež, knihovníkem a pokladníkem obecní knihovny, jednatelem místní osvětové komise, obecním kronikářem a vyřizuje písemnosti obecní.
Místní školní rada je složena ze šesti členů. Předsedou je Stanislav Voda, rolník z Věstoňovic, místopředsedou Jaroslav Čapek, rolník z Benetic. Členové: Julius Vostal a Stanislav Dobrovolný, oba rolníci z Benetic, Antonín Polák, učitel, a Růžena Boumová, industriální učitelka. Rozpočty školní činí po válce ročně přes 4.000 Kč) ačkoliv stav školy vyžadoval by ještě značnějšího zvýšení. Školní plat byl zrušen již roku 1906.
Okresní školní výstavy se škola činně neúčastnila, ale přispěla menším obnosem na výstavní výlohy. Žactvo vedené učitelem si však výstavu prohlédlo, neboť ji v počtu 23 žáků hromadně navštívilo.
O b e c. — Pozemková reforma neměla v obci větších účinků. Pouze dva hektary polí a dva hektary luk si domkaři vykoupili od velkostatku třebíčského jako dlouhodobí nájemníci. Obyvatelstvo se zaměstnává hlavně zemědělstvím. Jest tu devět rolníků s výměrou od dvanácti do čtyřiceti sedmi hektarů a třináct chalupníků s výměrou od dvou do šesti hektarů. Živnosti se provozují jako zaměstnání vedlejší. Jest tu kovář, stolař, krejčí, obuvník, obchodník smíšeným zbožím a hostinský.
Obec leží 575 m nad mořem. Okolí je kopčité.
Pro kulturní povznesení občanstva založena r. 1920 obecní knihovna. Přispělo na ni ministerstvo školství a národní osvěty pěti sty korunami, dorost republikánské strany sto osmdesáti pěti korunami, místní osvětová komise sto korunami a rolník Ladislav Vlach dvaceti korunami. Knihovna má nyní devadesát devět svazků a má padesát čtyři čtenáře. Pamětní kniha obecní jest založena a psána. Občanstvo čte politické časopisy strany lidové a republikánské. Válka vyžádala si zde jen jedné oběti. Legionáři z Benetic jsou dva. Po válce se dotkl obce stavební ruch stavbou tří domků. Dvou z nich se státní podporou. Poslední větší živelní pohroma stihla obec roku 1899. Byla to průtrž mračen, která způsobila v polích i na budovách v obci mnoho škod. V roce 1891 stihl obec větší požár, jemuž padlo za oběť šest selských statků a tři chalupy.
Přiškolené obce. Přiškolené jsou Věstoňovice. Obecní knihovna a obecní kronika jsou společny s Beneticemi. Také zde si vyžádala válka jen jedné oběti. Legionářem jest jeden občan.
Jednotřídní obecná škola v Horních Vilémovicích.
Část školská — Horní Vilémovice bývaly přiškoleny do blízkých Benetic. Neschůdná cesta, kterou musely děti denně konati, přiměla občany Vilémovské, že zabývali se myšlenkou, jak by si vlastní školní budovu pořídili. V listopadu 1891 počalo jednání o vyškolení. Hlavní zásluhu o školu má nyní zemřelý Jan Caha, hostinský z čís. 29, který svojí rozvahou a dobře míněnými radami vlastně celou záležitost vedl. V r. 1892 podána žádost zemské školní radě o povolení expositury a stavby školy. Žádosti ještě téhož roku bylo vyhověno. V následujícím roce stavba zadána a již v r. 1894 bylo v nové škole vyučováno. Stavbu provedl R. Wolf, stavitel z Třebíče. Stavba stála 15.588 K. V té době, kdy stavba školy se prováděla, byl starostou obce František Caha, rolník č. 17. Místní školní rada byla složena tehdy z občanů z Benetic, Věstoňovic a Horních Vilémovic. Předsedou byl tehdy zmíněný Jan Caha, hostinský z Horních Vilémovic č. 29. Prvním podučitelem na zdejší exposituře byl Antonín Hobza. Po sedmi letech přeměněna expositura ve školu samostatnou.
Prvním správcem školy byl Adolf Pospíšil. Školní budova jest na jižní straně obce. Třída jest jen jedna, dostatečně veliká. Budova jest suchá, okna k jihu. Vedlejších místností není. Studna jest v zahradě a voda čerpá se křídlovkou až do kuchyně. Zahrada je kolem celé školy a měří 19 a. Pomůcek jest málo, ale pořizují se. Knihovna žákovská má nyní 124, učitelská 142 čísel. Šicí stroj dosud pořízen není, ale stane se tak co nejdříve. Koncem škol. roku 1924—25 navštěvovalo školu 20 chlapců a 13 děvčat, celkem 33 žáků; dle náboženství 16 českobratrské, 16 římsko-katolické, 1 československé. Na začátku školního roku 1925—26 bylo 23 chlapců, 13 děvčat, celkem 36 žáků. Dle náboženského vyznání 18 římsko-katolické, 17 českobratrské a 1 československé. Docházka do školy byla před válkou dobrá. Za války byla velmi nedbalá a nyní nedosahuje zameškání ani 3 procenta. Zdravotní stav žactva je dobrý. Žákovské střádání zavedeno bylo již v roce 1922. Nyní všichni žáci mají spořitelní knížky. Po vychození školy věnují se děti ponejvíce hospodářství. Jen malá část učí se řemeslům. Na studie nejde téměř nikdo. Od roku 1919 vyučuje na zdejší škole nepřetržitě Josef Liškář. Působí mimo školu jako jednatel hasičského spolku, předseda a jednatel místní osvětové komise, knihovník, důvěrník sociální péče a Červeného kříže.
Po válce byla škola jako jiné zanedbalá. Od r. 1920 provádí se neustále opravy. Nyní bude větší pozornost věnována pomůckám. Místní školní rada je složena ze tří členů. Předsedou jest Karel Pujman, místopředsedou Josef Toman. Školní rozpočty pohybovaly se před válkou kolem 5 600 K, nyní kolem 5.000 Kč. Letos pojištěno všecko žactvo proti úrazu. Místní školní rada koná nutné povinnosti. Příznivců, kteří by škole něco odkázali, nebo věnovali, dosud nebylo.
Obec — Pozemkovou reformou dostalo se uchazečům asi 13 ha půdy (poděleno tím asi 12 uchazečů). Rolníků je zde 6, ostatní domkaři. Stavební ruch se v obci neprojevil. V obci jest hasičský sbor a osvětová komise. Obecní knihovna založena r. 1920 má 57 svazků zábavných, 27 poučných a 4 pro mládež. Čtenářů jest asi 40. Subvence udělena ministerstvem školství a národní osvěty v obnosu 320 Kč. Pamětní kniha dosud není vyplněna, časopisů a novin čte se hojně. — Ve světové válce padlo, resp. zemřelo 9 vojáků, invalidi jsou 2, legionář 1. Ze zdejších rodáků zasluhuje zmínky legionář poslanec V. Jáša, učitel ve Znojmě. Škola při okresní výstavě nevystavovala, ale přispěla hotovými výrobky do bufetu. Žactvo v počtu 28 navštívilo výstavu pod dozorem správce školy dne 27. června 1925 a tuto si dobře prohlédlo.
